trh s písmy začíná

Jednou z brzd nového fenoménu desktop publishing byl na počátku nedostatek písem. Nabídka LaserWriteru bledla v porovnání s tím, jaký výběr nabízely tradiční sázecí systémy. Klíčem k úspěchu Adobe byl však na zařízení nezávislý způsob zacházení s fonty v PostScriptu. Warnock a Geschke věděli, že má-li se PostScript prodávat, potřebují daleko více písem. Proto vedle práce na vlastním vývoji LaserWriteru zahájila firma Adobe v roce 1984 budování knihovny písem, nejprve licencováním od cizích písmolijen, a později navrhováním písem vlastních. Po čase se knihovna písem Adobe stala vůbec největší svého druhu na světě.

Základním kamenem budování knihovny písem se stala licenční dohoda s Linotypem. Zanedlouho Adobe přizvala ke spolupráci tvůrce písem Sumnera Stona.

V době, kdy Stone nastoupil do kanceláří Adobe v Palo Alto, byla písma Times a Helvetica zdigitalizována, a to dokonce několikrát. „Zpočátku měli John a Chuck nápad, že najmou na práci na digitalizaci písem manželky svých známých,“ vzpomíná Stone se smíchem. „Domnívali se, že digitalizace je relativně jednoduchá činnost, kterou mohou vykonávat i lidé bez typografické zkušenosti.“ Primitivní výsledky je však brzy vyvedly z omylu.

Společnost Adobe rovněž vstoupila v jednání s firmou International Typeface Corporation (ITC), nejvýznamnějším dodavatelem písem do newyorského reklamního a mediálního průmyslu. Podle Allana Haleye, tehdejšího výkonného viceprezidenta, ITC zrovna hledala nové příležitosti k lukrativním zakázkám. Když přišli lidé z Adobe a hledali písma pro svou novou laserovou tiskárnu, v ITC rádi vyhověli. Pro ITC šlo tehdy o riskantní krok vzhledem k tomu, že 90 procent jejich obratu tvořily prodeje pro proprietární sázecí systémy, např. od Linotype nebo Compugraphic. Už v devadesátých letech však 99 procent příjmů ITC plynulo z digitálních fontů.

Dědictví 35 písem

Druhá laserová tiskárna od Apple, LaserWriter Plus, uvedená na trh v roce 1986, měla vestavěna další písma Linotype a ITC a celkový počet vestavěných písem dosáhl čísla 35. Ta od té doby tvoří vůbec nejrozšířenější standard pro postscriptová výstupní zařízení. „LaserWriter 35“, jak se tato sada někdy nazývá, přibrala k původním třinácti fontům dalších 22. Mezi tato písma patří například Avant Garde Gothic, Bookman nebo Zapf Chancery od ITC, a také Palatino od Linotypu. Palatino a ITC Zapf Chancery navrhl legendární Hermann Zapf, jež dodal postscriptovým písmům mezi typografy a vydavateli punc legitimity.

Přestože oněch 35 písem tvořilo základní prvek postscriptové éry, jejich výběr byl poněkud kuriózní. Rozhodovalo se o nich spíše náhodou a politicky, než se zřetelem na typografii sklonku dvacátého století. „Nikdo netušil, jak důležité toto rozhodování bylo,“ vzpomíná Stone.

Nejrychlejší cestou, jak vybudovat knihovnu písem, bylo pochopitelně zkonvertovat písma stávající. Společnost Adobe prohloubila spolupráci s Linotype a ITC. Tyto firmy předaly svá písma ve formě digitálních dat, která Adobe zkonvertovala do PostScriptu. PostScriptová písma sestávala ze dvou částí: z bitmapové reprezentace pro obrazovku a z postscriptově popsaných obrysů určených pro tisk. Bill Paxton z Adobe vyvinul nástroj, který konvertoval digitální data do postscriptových obrysů znaků a přitom používal technické atributy jedinečné pro PostScript, jako např. hinting, tedy optimalizaci znaků pro dobrou čitelnost i v malých velikostech a nízkém rozlišení. Data pocházející od některých písmolijen nebyla zdaleka všechna dokonalá - lidé v Adobe získali tedy nezvyklou roli „tlumočníka mezi počítačovými vědci a typografy“, jak ji nazýval Stone. „Na počátku bylo potřeba udělat spoustu ruční práce.“

Doba Stonova

Sumner Stone, jako vedoucí typograf v Adobe, uvedl do pohybu vývoj originálních písem Adobe. „Jak Chuck, tak John kladli poměrně velký důraz na inovaci, a tak mi to snadno prošlo,“ vzpomíná. A na znamení pro ostatní, že vývoj písem je více uměním, než vědou, si nainstaloval do své kanceláře kreslící stůl.

Téměř ihned začal na vývoji po něm pojmenovaného písma Stone, prvního komerčního fontu vytvořeného od začátku v PostScriptu. Dokončen byl roku 1987, skládal se ze tří variant - Serif (patkové znaky), Sans (bezpatkové) a Informal, a byl později zpětně licencován ITC. Charakteristickým znakem písma ITC Stone, které bylo navržené se všemi výhodami PostScriptu, byla výborná čitelnost i při nízkém rozlišení a v malých velikostech. Stalo se prvním počítačovým písmem, které bylo jako počítačové navrženo a nevzniklo pouhou digitalizací starších předloh.

Písmo bylo rovněž prvním, které se prodávalo samostatně, nikoli jako součást tiskárny nebo operačního systému. Prodávalo se v balíku se šesti řezy za 275 dolarů, což v porovnání s tradičními sázecími systémy, kde jeden řez vyšel na 180 dolarů, bylo nezvykle laciné. Pro vydavatelský průmysl, do té doby odkázaný jen na písma vestavěná v počítači nebo v tiskárně, byla možnost nákupu samostatných fontů novou příležitostí. „Měli jsme silný pocit, že musíme něco udělat pro osvětu,“ vzpomíná Stone. A tak vyrobili plakáty s písmy, letáky a písmové vzorníky, doprovázené čtvrtletně vydávaným katalogem Font & Function. To zafungovalo - sami byli překvapeni, jak snadno se písma prodávala.

Stone, povzbuzen tímto úspěchem, najal tým návrhářů i techniků na vývoj dalších fontů. Byla mezi nimi známá jména jako Robert Slimbach, Carol Twombly, Fred Brady nebo David Siegel. „Prosazovali jsme myšlenku, že písma nemají být pouhou odvozeninou z něčeho, co tu už bylo, ale něčím zcela novým a originálním,“ říká Twombly, která navrhla například písma Trajan, Adobe Caslon, Lithos, nebo - společně se Slimbachem - písmo Myriad, které je dnes jedním ze dvou firemních písem Adobe.

Jak se ve vydavatelském průmyslu usídlil PostScript, všechny velké písmolijny jako Agfa, Monotype nebo Berthold, se rozhodly konvertovat svá písma do PostScriptu. Ale nejen to. Objevila se řada nových firmiček, které začaly nabízet na trh svá vlastní nová písma. Možná jim to umožnil softwarový nástroj Altsys Fontographer (dnes patří Macromedii), který návrh postscriptových fontů značně zjednodušoval.

Tým z oddělení písem: zleva Jim Wasco, Robert Slimbach, Carol Twomby a Fred Brady

Návrat na začátek

Písmový boom stačil ceny dolů. Přišla celá řada firem, které horkou jehlou šily fonty pochybné kvality. Autorské zákony si s licencemi písem nevěděly rady a to umožňovalo, aby si leckdo, kdo k tomu měl potřebné vybavení, digitalizoval celé rozsáhlé písmové knihovny a pak je prodával po pár centech za řez. Adobe se podařilo zavést právní ochranu u písem stejnou jako u programů teprve při jednom soudním sporu v roce 1999. Apple společně s Microsoftem zaplavil trh fonty konkurenčního formátu TrueType.

V roce 1996 vyvinula společnost Adobe spolu s Microsoftem technologii písem nové generace. Nazývá se OpenType a kombinuje v sobě výhody obou předchozích formátů, PostScriptu a TrueTypu. Dnes má Adobe téměř celou knihovnu svých písem zkonvertovanou do tohoto moderního formátu a všechny aplikace Adobe mají pro opentypová písma plnou podporu.

„Vlastně jsme se znovu vrátili na začátek,“ vzpomíná David Lemon, který do Adobe nastoupil roku 1986, a měl formát OpenType na starosti. „Na začátku vývoje písem jsme jimi chtěli dokázat výhody PostScriptu. Teď už klademe důraz na to, jak písma mohou spolupracovat s našimi aplikacemi a zvyšovat jejich užitnou hodnotu“... pokračování příště.

Podle knihy Inside the Publishing Revolution od Pamely Pfiffner.