Adobe InCopy CS CE je program pro redakční práci na publikaci, který je dokonale integrovaný s Adobe InDesignem CS CE, s nímž sdílí základní technologie. Jeho pozice ve výrobním procesu je ale jiná, z čehož se odvíjejí některé více či méně významné odlišnosti.

InDesign CS je v typickém nasazení v produkci určen hlavně k přípravě layoutu dokumentů, tedy rozvržení textu a ostatních grafických prvků stránky. K tomu je také vybaven příslušnými nástroji, jejichž popisu už bylo věnováno mnoho prostoru a času jindy a jinde.

Prostředí InCopy CS se od InDesignu CS liší potlačením nástrojů pro úpravy layoutu (geometrie) stránky a rozšířenými funkcemi a rozvinutějším prostředí pro pohodlnou práci s textem. Vlevo je „redukovaná“ paleta se čtyřmi nástroji, nahoře dvě palety vedle sebe - nástroje pro základní manipulace a nástroje pro sledování změn textu.

V redakcích je hlavním nepřítelem čas. Materiály jsou dodávány obvykle na poslední chvíli, šibeniční termíny uzávěrek je při tom třeba stíhat, a k tomu ještě bývá požadována pružnost a možnost změn na poslední chvíli. Proto při běžné magazínové produkci (už vůbec nemluvě o novinách) nelze pracovat poklidným způsobem jako na knize, kdy se nejprve text napíše, zkoriguje, navrhne se layout publikace, připraví se případné obrázky, provede se vlastní zlom a následně se opět provádí korektura, zanášejí se opravy, a tak dále až do schválení.

S použitím tradičních metod DTP práce je tento proces velmi náročný na organizaci práce a náchylný na vznik fatálních chyb a opomenutí. Na druhé straně jsou známé publikační systémy založené na databázových strukturách, které ovšem mají zase jiné nevýhody, a to především zásadně omezené grafické možnosti (dokonce jsou často určeny jen pro výstup v elektronické formě, pro zobrazování v prohlížeči), značnou rigiditu při potřebách grafických inovací, samozřejmě nemůžeme opomenout ani jejich obvykle velmi vysokou cenu.

Sám organizační princip vlastně není nikterak složitý ani objevný - jde jen o to, aby více lidí mohlo zároveň pracovat na jednom dokumentu. Zatímco tedy grafik pracuje na vzhledu publikace a umísťuje obrázky, redaktoři již do vymezeného prostoru umísťují a upravují, či přímo píší články. A, samozřejmě, veškerou činnost přitom může monitorovat vedoucí vydání či šéfredaktor.

Nutnou podmínkou efektivní práce také je, aby všichni zúčastnění viděli, jak bude výsledek vypadat. Zde by se nabízelo řešení, aby všichni používali stejný pracovní nástroj, tedy InDesign CS. Ten ovšem obsahuje velké množství pro některé účely skutečně nadbytečných funkcí. Proto se zde nasazuje aplikace InCopy CS, ve které je vzhled zpracovávaných dokumentů identický s jejich vzhledem v InDesignu CS. InCopy CS totiž používá tytéž algoritmy a nástroje pro zpracování textu jako InDesign CS, přičemž funkce mající vztah ke geometrii stránky jsou potlačeny. Naopak jsou rozšířeny právě vlastnosti a nástroje, které usnadňují redakční či autorskou práci na článcích, včetně základního formátování. Redaktor či autor tak může upravovat svůj článek a přitom přesně vidět, jak bude vypadat vytištěný.

Adobe InDesign CS spolu s Adobe InCopy CS tedy představují dokonale se doplňující dvojici aplikací, dovolujících provádět různé činnosti výroby dokumentu zároveň, udržet si přehled o přesném vzhledu a momentálním stavu výroby, a eliminovat přitom chyby, vznikající jinak v důsledku časového tlaku.

Samozřejmě je ještě nutné nějak řešit, aby v situaci, kdy více uživatelů pracuje na jediném dokumentu, nedocházelo ke kolizím, kdy by se více uživatelů pokoušelo pracovat na stejném objektu stránky. Proto je pomocí různých systémů ošetřováno, aby se objekt, na kterém již někdo pracuje, nemohl zároveň pokoušet upravovat někdo jiný (naproti tomu ale, aby mohl vidět momentální stav). K tomu slouží systémy a řešení od celé škály dodavatelů a systémových integrátorů, s různou úrovní složitosti a propracovanosti, od základní varianty - InCopy CS Bridge - jež je k dispozici přímo v ceně od společnosti Adobe - až po nejnáročnější, velmi robustní (a adekvátně nákladné) databázové publikační systémy pro produkci deníků.

InCopy CS Bridge

Samozřejmě, že uživatelé, kteří budou chtít vyřešit problematiku publikování v redakčním systému komplexně a důsledně, se obrátí na některého ze systémových integrátorů, který jim dodá systém „na míru“ a často i „na klíč“.

Pro ty, kteří chtějí využívat možností práce v pracovní skupině, ale jejich produkce není tak rozsáhlá či složitá, je ovšem k dispozici řešení nazvané InCopy CS Bridge, které je součástí dodávky každého programu InCopy CS. Instalátor tak obsahuje nejen instalaci vlastní aplikace InCopy CS, ale též v něm najdeme volbu, pomocí níž se pouze doinstalují do InDesignu CS zásuvné moduly, podporující jednoduché činnosti v rámci pracovní skupiny, zahrnující ovšem právě i možnost souběžné práce na jednom dokumentu.

Pro pochopení, jak taková činnost probíhá si nyní představme tu nejmenší pracovní skupinu, hodnou toho označení, skládající se ze dvou osob, jež si můžeme pojmenovat Grafik a Redaktor.

Grafik má k dispozici InDesign CS s doinstalovanými moduly pro podporu InCopy CS Bridge, Redaktor používá InCopy CS. Dokumenty se ukládají do sdíleného prostoru, do kterého mají oba přístup.

Práci na dokumentu zahajuje Grafik, který v InDesignu CS vytvoří nový dokument a v něm (mimo jiné) prázdný článek pro naplnění textem. Protože chce, aby mu tento článek Redaktor naplnil nějakým obsahem, pomocí příkazu export exportuje text (zatím prázdný) jako článek InCopy CS (InCopy Story). Potom informuje Redaktora.

Redaktor v InCopy CS otevře dokument InDesignu CS. Ten se mu zobrazí přesně tak, jak jej viděl při vytváření Grafik, ale nemůže upravovat geometrii stránky. Nyní vybere článek, který má zpracovávat - příkazem „Check Out Story“ (Vyhradit si článek). Od tohoto okamžiku nikdo jiný nemůže nic měnit na obsahu článku (ale může si jej stále prohlížet). Když je Redaktor s prací na článku hotov, příkazem „Check In Story“ (Zpřístupnit článek) jej odevzdá. Nyní článek opět může převzít (vyhradit si) Grafik, upravit vzhled, a případně opět odevzdat (zpřístupnit) Redaktorovi k další kontrole a případné úpravě.

Uživatelé mohou na libovolná místa článku vkládat i poznámky s libovolnými informacemi či instrukcemi. Tyto poznámky (podobně jako třeba poznámky Acrobatu) samozřejmě nejsou součástí publikace.

V reálu by na jedné publikaci mohla samozřejmě pracovat i větší skupina - například další redaktor by zároveň mohl pracovat na jiném článku na stejné straně, nebo třeba vedoucí vydání by mohl sledovat průběh vytváření publikace. Samozřejmě, že čím větší by tato skupina byla, tím více by pak vyvstávala nutnost úvah o pořízení systému, řešícího trochu více, než jen to, aby se o jeden objekt „nepřetahovalo“ více uživatelů - třeba přístupová práva k určitým částem publikace, přiřazování činností jednotlivým pracovníkům atd.

Článek v InDesignu CS

Stejný článek v Galley zobrazení InCopy CS. Vidíme přesně konce řádků a hranice rámečků (zde konkrétně hranice přetečení mimo plochu - označena Copyfit), práce je díky individuálně volitelnému typu a velikosti písma pohodlnější. V dolní liště přitom stále vidíme informace o stavu článku.

Článek v režimu Story. Prostředí je jako u textového editoru, uživatel při psaní, úpravach nebo korektuře článku není rozptylován formátovacími informacemi. Nejen zde, ale i v ostatních režimech zobrazení je k dispozici dynamická kontrola pravopisu.

				Informace o napasování textu do vymezeného prostoru (copyfitting) - na protilehlé straně text přesahuje o 18 řádků (červeně), na této straně na prvním obrázku jeden řádek schází (modře), na dalším text pasuje přesně (zeleně).
Jeden řádek schází		Text pasuje přesně

InDesign CS s doinstalovanými moduly pro podporu InCopy CS Bridge. Při používání vystačíme s kontextovou nabídkou. Vlevo před vyhrazením (check-out) článku, vpravo tatáž nabídka, máme-li článek již vyhrazený pro sebe. Kromě běžných nástrojů pro úpravu textu přibyly i funkce pro spolupráci pomocí InCopy CS Bridge - změny stavu článku a poznámkový aparát.

InCopy CS

InCopy CS se od InDesignu CS liší především potlačením nástrojů pro úpravy layoutu (geometrie) stránky, a na druhé straně rozšířenými funkcemi a rozvinutějším prostředím pro pohodlnou práci s textem.

První, čeho si při otevření dokumentu InDesignu CS v InCopy CS všimneme, jsou tři záložky v okně dokumentu. První z nich je označena Layout a v ní vidíme dokument zobrazený přesně stejně, jako v InDesignu CS.

Druhá záložka Story zobrazí článek jako kdybychom s ním pracovali v textovém editoru. Je to vlastně analogie Editoru článků v InDesignu CS. Můžeme si zde nastavit zobrazení článku nezávisle na jeho skutečném vzhledu v záložce Layout tak, aby se nám s textem co nejpohodlněji pracovalo.

Záložka Galley, neboli Sloupec, představuje jakýsi přechodný stav mezi oběma dříve zmíněnými. Text se zde jako v záložce Story zobrazuje také v písmu a velikosti nezávislých na skutečném vzhledu článku, ale zároveň je stejně řádkován jako ve skutečném sloupci v záložce Layout. To slouží k lepšímu přehledu o tom, jak vypadá rozdělení textu z hlediska řádkování (včetně dělení slov), aniž bychom však přitom byli nuceni procházet, někdy poněkud nepohodlně, stránku v její kompletní grafické podobě.

Další rozdíl vidíme v postranní paletě nástrojů, která obsahuje pouze čtyři nástroje - textový, poznámkový, ručičku a lupu, ostatní nástroje z klasické palety nástrojů Adobe totiž nejsou pro účely InCopy CS potřebné. V horní nástrojové liště vidíme ještě některé další nástroje, které jsou již specifické pro InCopy CS. Vedle ikon pro rychlou volbu některých často používaných funkcí je zde také lišta s nástroji pro sledování změn.

Dolní informační lišta slouží, vedle nastavení pracovního písma editoru, k dalším dílčím volbám zobrazení, hlavně v ní ale najdeme statistické informace o článku: počet řádků, slov, znaků, kolik řádků zbývá k naplnění vymezeného prostoru, či o kolik je naopak překročen. Můžeme si zde nechat ukázat i další údaje, jako informace o momentální pozici kurzoru v textu.

Tím ovšem výčet přidaných funkcí nekončí. Tak třeba vedle standardního spell checkeru (shodného s InDesignovým) máme k dispozici i dynamickou kontrolu pravopisu, jakou známe z Microsoft Wordu (od verze 97), kdy jsou „podezřelá“ slova okamžitě, jakmile jsou napsána, označena podtržením.

Nikoliv nepodstatná je i technologická stránka celé věci. Souborovým formátem dokumentů InCopy CS je otevřený strukturovaný formát XML, což zjednodušuje případnou integraci s dalšími publikačními systémy. Ve struktuře XML jsou ukládány i poznámky, sledované změny a další důležité informace, takže i ty jsou pak snadno dostupné pro využití v jiných systémech. Kromě toho v InCopy CS najdeme stejnou podporu importu i exportu dat ve formátu XML jako v InDesignu CS, včetně možnosti validace pomocí pravidel DTD.

Tento článek byl upraven v aplikaci InCopy CS.