Do jedné z nejoblíbenějších rubrik Tips&Tricks v tomto čísle zařazujeme výukový tutoriál a navazujeme tak na několik úspěšných, již dříve otištěných dílů. Protože řadu z Vás stále provází zbytečné obavy ze složitosti práce v programu Adobe After Effects, tak v tomto kurzu si ukážeme, jak lze komponovat statické vrstvy z Adobe Photoshopu právě v Adobe After Effects.

	obr.1

Abyste si všechno, co je popsáno v tomto tutoriálu, mohli ještě lépe představit, můžete si výslednou videokompozici včetně zdrojových souborů stáhnout z této naší adresy: ftp://ftp.amsoft.cz/adobenoviny/. Nejlépe vystihující je asi pohled na obr. 1, kde vidíme 17 vrstev v Adobe Photoshopu, z nichž na každé je umístěn jeden objekt. Já jsem v tomto příkladu použil loga všech našich stěžejních dodavatelů. Protože jednotlivé vrstvy jsou průhledné, na celkovém zobrazení jsou všechny objekty vidět přes sebe. Pořadí vrstev určuje, jak se později budou jednotlivé objekty zobrazovat za sebou. Velikost a rozlišení zvolíme dle vlastního uvážení podle toho, k jakému účelu budeme pozdější videokompozici využívat. Naprosté většině určitě bude postačovat plné PAL rozlišení, které při poměru stran 4:3 činí 768×576 bodů. Úplně stejným způsobem jdou použít i vrstvy z Adobe Illustratoru. Tolik k přípravě hlavního motivu naší kompozice v Adobe Photoshopu a můžeme spustit Adobe After Effects. Z dalších obrázků je patrné, že pocházejí z nejnovější verze, tedy Adobe After Effect 7.0 Professional, o které je řeč na jiném místě těchto novin.

Pokud tedy máme Adobe After Effects spuštěné, můžeme načíst náš předem vytvořený PSD soubor. Velice důležité v tomto případě je – protože chceme pracovat s každou jeho vrstvou zvlášť – načíst jej jako kompozici (Import As: Composition), jak je vidět na obr. 2. Dvojklikem myši na kompozici v paletě Project ji otevřeme a upravíme čas, rozlišení videa a příp. i název kompozice (v našem případě LOGA). Současně s tím se nám všechny objekty přesunuly do časové osy a každý z nich zaujal jednu vrstvu ve stejném pořadí, v jakém byly uloženy v Adobe Photoshopu. Délka času kompozice v tomto případě není až tak důležitá, protože si ji v další kompozici přizpůsobíme dle potřeby. Já jsem pro větší názornost zvolil délku této kompozice 40 s, aby byly dobře viditelné doby trvání jednotlivých vrstev a rovněž i doby trvání jejich prolínání. Jako dobu vhodnou pro nastavení délky trvání vrstvy jsem použil 2:15, tedy 2 sekundy a 15 snímků. Pokud v časové ose najedete kurzorem na tento čas a při současném označení všech vrstev stisknete klávesovou zkratku Alt+], tak se nám všechny vrstvy najednou přizpůsobí tomuto času (viz obr. 3). Dalším krokem bude již nastavení časového průběhu zobrazení a doby překrytí jednotlivých vrstev. Toho docílíme vyvoláním Keyframe Assistant › Sequence Layers z menu Animation, v němž zaškrtneme políčko Overlap (překrytí). Jako čas překrytí vrstev jsem nastavil 10 snímků a protože jsem chtěl, aby se vrstvy prolínaly do ztracena, v záložce Transition (přechod) jsem nastavil Cross Dissolve Front and Back Layers. Vše je rovněž patrné z obr. 3.

obr.2 Klikněte na obrázek pro zvětšení.		obr.3 Klikněte na obrázek pro zvětšení.		obr.4 Klikněte na obrázek pro zvětšení.

Na dalším obr. 4 je vidět, že po odsouhlasení předchozí akce se nám všechny vrstvy posunuly tak, že jedna prolíná každou následující přesně po námi nastavené době, v našem případě po 10–ti snímcích. Poslední vrstvu dole posuneme až na samý konec, protože ukončení celé této kompozice provedeme až v kompozici následující. Časovým kurzorem najedeme na místo, kde budeme chtít tuto kompozici později ukončit a čas si zapamatujeme. V našem případě to je 38:15. Tím končí práce v této pomocné kompozici a můžeme pokračovat s kompozicí hlavní, do které již budeme vkládat všechny ostatní připravené materiály.

Založíme tedy novou kompozici, jejíž čas je obvykle potřeba sladit s délkou zvuku, chceme-li ho použít. Já jsem měl k dispozici zvuk o délce 10:15, takže i této kompozici jsem přiřadil tentýž čas. Nastavení videa jsem jednoduše zvolil PAL, 25 snímků za sekundu. Název kompozice se vytváří automaticky podle pořadí, v jakém byla založena, ale pro lepší názornost jsem jí pojmenoval AMSOFT. Do okna Project načteme soubor se zvukem (music.wav) a přesuneme ho do časové osy. Podle charakteru zvuku jsem určil místo, kde se kompozice bude jaksi lámat, neboli, kam až chceme zobrazovat první kompozici LOGA. V tomto případě to je 6 sekund a Klávesovou zkratkou Shift+6 si zde můžeme udělat značku. Následně se pak na toto místo kdykoli dostaneme pouhým stisknutím tlačítka 6. Nyní z okna Project přetáhneme do časové osy předchozí kompozici LOGA. Protože je dlouhá 40 s (resp. 38:15) a my jí potřebujeme vtěsnat do prvních 6 sekund, využijeme funkce Time Remaping. Nejprve ji povolíme z menu Layer › Time › Enable Time Remaping (nebo klávesovou zkratkou Ctrl+Alt+T) a následně po stisknutí ikonky stopek určíme časový rozsah, tedy od začátku do 6 sekund. Všechny popisované akce z tohoto odstavce jsou znázorněny na obr. 5.

obr.5 Klikněte na obrázek pro zvětšení.		obr.6 Klikněte na obrázek pro zvětšení.		obr.7 Klikněte na obrázek pro zvětšení.

Posuneme se kurzorem v časové ose na 6 sekund a stiskneme tlačítko Graph Editor, což je v této verzi novinka. Přesně na hranici 6 s umístíme na přímku bod a po kontextovém vyvolání menu Time Remap zaznamenáme čas 38:15, což je přesně ten čas, kterým bychom ukončili naší první kompozici. Přímka se v tomto místě zalomí, jak je vidět na obr. 6. Pokud chceme zachovat lineární průběh, tím mám na mysli, že všechna loga se budou zobrazovat po stejnou dobu, ponecháme přímku přímkou. Tím, že z přímky, resp. z jejich bodů pomocí Keyframe Assistant vytvoříme křivku, můžeme i ovlivňovat rychlost průběhu nelineárně, to například znamená, že loga na začátku kompozice se budou zobrazovat pomaleji a postupně se jejich střídání bude zrychlovat. Jak je uvedeno výše, velikost souboru LOGA.PSD je 768×576 bodů a proto, aby loga nezabírala celou plochu obrazovky, zmenšil jsem kompozici LOGA na 40 %. Zde na řádku Scale nemusíme tisknout tlačítko stopek, resp. vkládat žádné časové body, protože toto nastavení již po čas této kompozice nebudeme měnit. Nyní tedy máme první kompozici přizpůsobenou požadované velikosti a časové délce, takže se můžeme pustit do jejího prolnutí s logem naší společnosti Amos Software.

Logo tedy naimportujeme do okna Project a posuneme v časové ose kurzor na čas 5 snímků před 6 sekundou, tedy na 5:20. Přesuneme do časové osy logo AMSOFT.PSD tak, aby právě začínalo na čase 5:20. Ponecháme zde časový kurzor a ve vrstvě s naším logem AMSOFT.PSD stiskneme na řádku Scale tlačítko stopek a protože si přeji, aby se logo postupně zvětšovalo, nastavím zde velikost 0 %. Stále máme kurzor na pozici 5:20 a nyní ukončíme první kompozici LOGA tak, že poslední logo jednoduše necháme postupně mizet až do ztracena. Ve vrstvě kompozice LOGA na řádku Opacity opět stiskneme tlačítko stopek. Na tomto místě ještě chceme, aby logo bylo vidět, takže ponecháme nastavení na 100 %. Teď se přesuneme o 10 snímků dál na čas 6:05 a dokončíme časové úseky pro předchozí dvě akce. Současně tedy umístíme body na řádku Scale ve vrstvě AMSOFT.PSD a na řádku Opacity ve vrstvě LOGA. V tomto čase již chceme, aby vrstva AMSOFT.PSD byla vidět, takže nastavíme hodnotu na takovou velikost, jaká nám vyhovuje, já jsem nastavil 85 %. Naopak první kompozice LOGA v tuto dobu již definitivně končí svoje působení, takže hodnota průhlednosti je nastavena na 0 %. Aby naše logo Amos Software nezůstalo jen tak nehybné až do konce, využil jsem funkce The Wiggler, která se nachází pouze ve verzi Adobe After Effects Professional. Tato funkce generuje podle předem nastavených hodnot náhodně velikosti objektu a to proporcionálně i neproporcionálně. Její použití je velmi snadné a rychlé. Stisknutím tlačítka End se posuneme na konec kompozice (čas 10:15) a na řádce Scale sem umístíme bod. Pokud nemáme otevřenou paletku The Wiggler, tak si ji nyní otevřeme z menu Window. Ve vrstvě AMSOFT.PSD na řádku Scale současně označíme body z času 6:05 a 10:15 a v paletce funkce The Wiggler nastavíme vyhovující parametry, které leckdy trefíme až po několika pokusech. Po potvrzení Apply se automaticky dopočítají všechny klíčové body v tomto časovém úseku. Vše včetně nastavení popisované funkce The Wiggler je patrné z obr. 7.

obr.8 Klikněte na obrázek pro zvětšení.		obr.9 Klikněte na obrázek pro zvětšení.

Nyní máme rozhýbané všechny statické obrázky původně připravené v Adobe Photoshopu a budeme se věnovat pozadí projektu. Pro tyto účely jsem využil již předem připraveného animovaného pozadí, kterých najdete na různých CD nepřeberené množství. Existují celé kolekce cédéček určené např. jako animované pozadí pro DVD authoring. Nic nám však nebrání vytvořit si pozadí vlastní nebo třeba zkombinovat dvě různá tak, jak jsem to provedl já. Do okna Project jsem načetl dva již připravené soubory animovaného pozadí s názvy RETRO.AVI a SOAP.AVI a přesunul je na začátek časové osy. Je třeba dbát na správné pořadí vrstev, pozadí které má být vidět v plné parádě umístíme až dolů, kdežto pozadí, které chceme pouze prolnout, umístíme výše. V mém případě jsem prolnul pozadí s názvem SOAP.AVI a v řádce Opacity jsem mu nastavil průhlednost na 20 %.

V tomto stavu je naše práce již v podstatě hotová, ale já jsem celou kompozici ještě došperkoval vložením dalších dvou předem připravených animovaných pozadí s názvy PARTICULAR1.AVI a PARTICULAR2.AVI. Nejprve jsem je tedy načetl do okna Project a jedno po druhém vložil na správné místo a čas do časové osy. Pozadí PARTICULAR2. AVI jsem vložil nad vrstvu první kompozice LOGA od začátku do 6. sekundy a pozadí PARTICULAR1.AVI nad vrstvu s naším logem AMSOFT.PSD od 6 sekundy do konce. Potřebujeme- li drobně upravit čas jakéhokoli pozadí, kde nebude vadit mírné zpomalení či zrychlení, můžeme tak učinit přepsáním času u položky Duration v časové ose. Obě pozadí PARTICULAR mají černé pozadí (viz obr. 8), takže je současně označíme a v menu Layer › Blending Mode nastavíme oběma vrstvám vlastnost Add. V tom okamžiku vše co bylo černé je průhledné a zůstala viditelná jen požadovaná světlá část.

Takže teď již je opravdu naše práce na kompozici u konce a nezbývá nic jiného, než celý projekt vyrenderovat. Adobe After Effects nabízí celou řadu již přednastavených profilů, ale nevyhovují-li nám, lze si samozřejmě vytvořit profil vlastní. Já jsem projekt renderoval s nastavením, které je vidět na obr. 9. Doufám, že jsem některým z Vás stále váhajících nad pořízením tohoto, ve své cenové kategorii bezkonkurenčního a jedinečného programu, alespoň částečně poodkryl roušku některých tajemství a tím Vaše případné rozhodnutí ke koupi usnadnil.